Prvé čtyři dny jsem se o prsa nijak nestarala, obecně jsem
byla ráda, že žiji. Následně jsem si vždy večer nastříkala jizvy dezinfekcí a
vyměnila gázy, kterými mám prsa překryta. Nedělala jsem to úplně každý večer,
občas jsem tuto choreografií přeskočila. Měla jsem totiž pocit, že mi ta prsa
prasknou a vyletí pryč. Napsala jsem sice, že jsem si je stříkala já, ale upřímně…
nechala jsem si pomoct. Svátky trávím s rodinou, tak mi s tím pomohla
máma. Ale dá se to zvládnout i samostatně se zrcadlem.
Asi po deseti dnech je potřeba vyměnit náplasti, tak to mě
ještě čeká. Ale jinak se žádná extra péče nevyžaduje.
Elastickou podprsenku, kterou jsem dostala v nemocnici,
nosím 24 hodin denně a taky mám stahovací pás, aby se prsa neposunuly. Ten je dost
nepříjemný, těžko se v něm dýchá a nutí člověka hrbit se, ale na druhou
stranu se s ním cítím bezpečně. Mám totiž obavy, že se implantáty nějak
posunou a s pásem vím, že je vše na svém místě. Mám ho nosit 7-10 dní s tím,
že když ležím, tak si ho můžu rozepnout, ale moc se snažím ho nepovolovat. Po
týdnu jsem si na něj už zvykla.
Základem pro pěkný výsledek ale je nezvedat nic těžkého a
taky moc nezvedat ruce nad hlavu a dávat je nějak nepřirozeně od těla. Ale i
kdy bych chtěla dělat takovéto kousky, tak mně bolest prostě nepustí.
Žádné komentáře:
Okomentovat