Tak už mám operaci za sebou a můžu říct, že na klinice bylo
báječně. Ta největší „zábava“ přišla až po příchodu domů.
Na otázku „Co si sebou vzít na kliniku?“ asi neexistuje
univerzální odpověď a vše záleží od nemocnice, kterou jste si vybrali. Já osobně
jsem ze svých věcí využila jenom mobil a nabíječku. Dostala jsem úplně všechno
dokonce i nohavičky :)
Co se týče mého velkého dne, na kliniku jsem přijela už o
7:30 ráno asi tak dvě hodiny jsem střídavě řešila nějaké formality a čekala v čekárně,
přičemž na sál jsem šla až v 11:00. Paní, co byla se mnou ubytovaná na
pokoji, ale šla až nějak odpoledne, takže jsem měla vlastně štěstí. Ono by mi
to čekání ani nijak nevadilo, bylo tam příjemně, jenomže poslední jídlo jsem
měla asi v sedm večer a poslední lok vody v sedm ráno, takže jsem se
v tomto ohledu cítila trochu nekomfortně.
Jak už jsem ležela pokreslená na sále, anesteziologička mi
něco píchla s tím, že mám říct, když se mi bude zdát, že se větrák na
stropě hýbe. To je poslední, co si pamatuju, protože pak jsem se jen vzbudila,
jak mi zapínají elastickou podprsenku a vezou mě na pokoj. Už bylo vše za mnou,
ani jsem nevěděla.
Prvá hodina po operaci byla úplně v pohodě, ale v druhé
hodině jsem začala cítit hroznou bolest. Každopádně sestřičky byly moc ochotné
a dávali mi různé analgetika, i když jsem je nesnášela úplně nejlíp, snažili se
najít něco, co mi bude vyhovovat. V noci jsem je pak požádala o tabletku
na spaní a spala jsem asi šest hodin, takže taky paráda :) K snídani jsme
pak dostali nějaké housky, džem, šunku a spol. ale já jsem to do sebe prostě
nemohla vůbec dostat. Když je se mnou něco špatně, tak můžu jíst jenom jablka
(nesnáším je). Zkusila jsem se zeptat, jestli by mi nemohli jedno přinést, na
co mi sestřička řekla, že jablka bohužel nemají, ale následně mi jedno donesla.
Doufám, že jsem jí nesnědla svačinu :)
Po ranní kontrole a vybrání drénů mně asi v 9:00 odvezl
řidič z kliniky domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat